Chválit ministerstvo kultury není „in“

Stalo se všeobecně přijímaným klišé kritizovat ministerstvo kultury. S odůvodněním, že je přeci vedl „zubař Jiří Besser a družinářka Alena Hanáková“. Kdo ale nesnášíte automatické odsuzující reakce, zkuste přemýšlet se mnou. 

Ministerstvo má na starosti památky, církve, živou kulturu a zřizuje mnohé kulturní instituce. V té první oblasti zůstaly i v době ekonomické krize zachovány všechny programy na obnovu památek a to zhruba ve stejné výši jako v době konjunktury.  Rozběhlo se navíc financování velmi zajímavých investic do rozsáhlých památkových objektů s podporou Evropské unie. Na rozdíl od ministerstva např. kraje dotace na památky snížily.

 Vedení ministerstva vyřešilo výhodně pro stát problém, do něhož se mnoha ministrům celých 20 let nechtělo – církevní restituce. Církve se zcela osamostatní i ekonomicky, státu ubude břemeno jejich financování, stát nebude muset financovat nové církve, které vznikaly jak houby po dešti. Státu bude navíc převedeno a odblokováno velké množství majetku, který bude moci využít či prodat a z výtěžku platit náhradu církvím. Vedlejším produktem jednání ministra Bessera je mimořádný, v dějinách nevídaný, dialog mezi církvemi.

 Dotace na živou kulturu nerostly, ale nakonec se také nijak významně nesnížily. Cením si odvahy obou ministrů přímo jmenovat do čela státních kulturních institucí opravdu vynikající tvůrce. Proměna České filharmonie pod vedením světově respektovaného dirigenta Jiřího Bělohlávka je obdivuhodná. Česká filharmonie zní nádherně, ponořila se nově do nahrávání české hudby, její renomé stoupá. Pevně věřím, že uspěje i zkušený ředitel Národního divadla pan Burian, i když je jasné, že stabilizace tak velké a problematické instituce bude dlouhodobou záležitostí.

 Samozřejmě, že v oblasti kultury nelze vyřešit a udělat dobře všechno. Ale udržet ekonomiku ministerstva a památkové péče během krize, odvážně vyřešit dlouholetý problém církví a dát šanci kvalitním uměleckým osobnostem, to považuji za úspěch.