ANO. Stát jako prosperující akciovka?

Snažím se představit si z různých předvolebních prohlášení stát podle hnutí ANO: Úředníci mají zákon o státní službě, aby lépe plnili příkazy a nesli zodpovědnost za plnění úkolů, stát má systém ekonomického řízení státních zakázek.  Centrálně řídit se určitě dá přes finance a kontrolu jejich toků. S tím má schopný manažer pan Babiš jistě velké zkušenosti. Ale stát přeci společnost neřídí, jen v ní reguluje některé procesy. Společnost je tak složitý systém, že každá reakce v ní vyvolá mnohé neočekávané následky.

Zkusme si to představit na jednodušším systému zemědělského podniku. Podnik řídíme přes peníze – požadujeme zisk. Typický zemědělský velkopodnik zvyšuje rentabilitu tím, že použije kvalitnější a výkonnější stroje, potřebuje mít pro jejich efektivitu co největší pozemky, co největší koncentraci zvířat, používat nejkvalitnější agrotechniku, hnojiva, pesticidy, krmiva. Potřebuje také zaměstnat co nejméně lidí. Dalším zásadním zdrojem zisku jsou dotace a v poslední době státem dotované energie – elektřina a přídavky do paliv. Cílem podnikání je tvorba co největšího zisku. Jednoduché. Ale tento nutně zjednodušující přístup, aplikovaný na složitý přírodní systém, má svá úskalí. Je ničena, zejména erozí, půda – což „nevadí“, neboť půda není v rozvaze nijak oceněna a snížení její kvality navíc ani není vidět. Snižující se úrodnost půdy je překryta pravidelným hnojením. Nejsou udržovány cesty a krajina, neboť velké stroje po malých cestách nejezdí. Obrovské plochy technických plodin řepky a dnes již i kukuřice pro bioplynky zhoršují záplavy obcí při přívalových deštích. Problémy se projevují i v myslivosti. Ohromné sekačky nedovolí přežít mladým zajícům a srnčatům. Naopak exponenciálně roste počet divočáků – žijí v řepce a pak se stěhují do kukuřic. Ještě o problémech s nimi hodně uslyšíme. Ani zvěř se neobjevuje v sestavách příjmů a výdajů - není totiž oceněna.

Dnes samozřejmě nejde obdělávat polem párem volů. Nevolám po tom, chci jen ilustrovat, že technické zásahy do složitého systému mají mnohé negativní následky.

 Lidská společnost je obrovsky složitý systém. Stát do něj zasahuje, reguluje jej. Každý neobvyklý zásah do systému společnosti vyvolá mnoho nepředvídatelných reakcí. Vzpomeňme, jak náročná byla transformace po roce 1989. Kolik nemilých překvapení přinesly nejen mnohé zásahy, ale i nečinnost státu. Obávám se proto náhlých technických zásahů, změn, obávám se snah po finančním či centrálním řízení státu, obávám se snah řídit stát jako firmu.

Žádný rozumný stát příliš nevnáší firemní řízení do organizace státu. Většina západních a severských států volí drobné změny, postupné zlepšování v žádaném směru na základě zkušenosti, volí trpělivou konzervativní politiku, umírněné změny, které je schopen organismus společnosti vstřebat.

Dovoluji si proto doporučit: Buďme spíše nedůvěřiví k volání po náhlých změnách, nechtějme řídit stát jako prosperující akciovku či JZD.